Recenze knihy: Švédské umění dobrého stárnutí

Nenechávejme za sebou haldu veteše

Možná jméno autorky znáte. Napsala totiž bestseler „Životní úklid: Do hrobu si ten nepořádek přeci nevezmeme“. A pokud ne, tak se pojďme seznámit. V době, kdy vznikala kniha Švédské uměni dobrého stárnutí, bylo Margarete 86 let a jak sama píše, kdyby se řídila podle statistik, tak už by měla být dávno mrtvá. Ještě předtím, než se ve svých 80 letech stala spisovatelkou, byla umělkyní, malířkou, dobrovolnicí, manželkou, matkou pěti dětí a babičkou sedmi vnoučat. Narodila se ve Švédsku, ale žila po celém světe. Ve své literární tvorbě akcentuje právě potřebu zbavit se mentálního i materiálního harampádí. Vysvětluje, že bychom si měli dát pozor na to, aby nás věci, kterými se obklopujeme, nezavalily. Razí ideu, že bychom si po sobě měli uklízet nejen v domě, ale i v životě. A nenechávat za sebou haldu veteše.

Žijme tady a teď

Kniha Švédské umění dobrého stárnutí je rozdělena do 14 kapitol. V každé z nich nás Margarete seznámí nejen s různými doporučeními, jak prožít stáří spokojeně a plnohodnotně. Současně se s ní ponoříme do jejích vzpomínek na dětství, manželství, rodinu, přátele a prožívání různých životních etap anebo světových událostí. Díky tomu, že se rady a doporučení vynořují spíš jen tak mimochodem, nemáte pocit, že čtete prvoplánově motivační knihu, jejíž cílem je do vás nahustit, mnohdy až pod tlakem, moudré rady. Naopak, spolu s Margarete nahlížíme do jejích vzpomínek, myšlenek a toho, jak uvažuje nad stárnutím. Zjišťujeme, co ji pomáhá, dělá radost a na co se zaměřit, aby nám bylo dobře.

Myšlenky, které se knihou táhnou jako červená nit, jsou, že je potřeba radovat se i z maličkostí a prožívat život tady a teď. Sama autorka přežila smrt, když ji praskla srdeční chlopeň. Musela se také vyrovnat se smrtí manžela, pocity prázdnoty a opuštěnosti. Naučila se nebát samoty a přijala samu sebe. Jedním z mnoha poselství knihy, na které při čtení narazíte, je, že není nikdy pozdě začít něco dělat – klidně i ve vyšším věku. Ona sama je toho krásným příkladem.

Obklopujme se mládím

Další důležité téma, které Margarete v knize otvírá, je vztah k mladší generaci. Z našich zkušeností víme, že je to něco, co se dotýká i sendvičové generace a vztahů v rodině. Píše o tom, jak je vděčná, když s dětmi, puberťáky i mladými lidmi, může trávit čas. Jsou pro ni inspirací, studnicích nápadů a radosti. Proto radí, abychom se obklopovali mládím a chovali se k mladší generaci tak, jak bychom chtěli, aby se ona chovala k nám. Máme zapomenout na lamentování, stěžování si, vyprávění o našem chatrném zdraví, poučování, kritizování a obviňování, že s námi netráví tolik času. Naopak bychom měli naslouchat, vyptávat se a zajímat se o jejich život.

Věříme, že v knize každý čtenář, bez ohledu na svůj věk, najde něco pro sebe. Něco, co mu bude dávat smysl a řekne si, ano, to je přesně ono – to chci dělat/mít/zažít. Témat k zamyšlení je uvnitř nepřeberné množství.