Péče o naše blízké je o vztazích. O tom, jak spolu umíme anebo neumíme mluvit. Jestli si zvládneme navzájem říct, co potřebujeme a co nás trápí. Zda všichni v rodině, stárnoucí rodiče nevyjímaje, dokážeme dělat kompromisy a umíme si vyjít vstříc. Je důležité, jaké máme vztahy, jak jsme fungovali předtím a jak spolu dokážeme fungovat i do budoucna.
Může se stát, že různí členové rodiny, i samotný opečovávaný, mají rozdílné názory. Chtějí situaci řešit jinak, anebo ji neřešit vůbec. Lidé se mohou přestat stýkat, začít se navzájem přehlížet, nemluvit spolu. Anebo se naopak přizpůsobí, aby byl klid, ale přitom vnitřně trpí. Vznikající konflikty ubírají síly, znesnadňují poskytování péče, zvyšují stres a mohou vést až k pocitům vyhoření.
Abychom se při péči o druhé cítili co nejpříjemněji a vše fungovalo co nejlépe, je potřeba, aby se snažili všichni zúčastnění. Nejen pečující, ale také samotní opečovávaní. Když si vzájemně nevyjdeme vstříc a každý bude upřednostňovat jen sebe, tak to nemůže fungovat.
Můžete donekonečna vysvětlovat své postoje, přání a potřeby, ale pokud je nevyslyší i druhá strana (ať už váš partner, děti, babička anebo tatínek), tak se nepohnete dál. Naopak je důležité spolupracovat, naslouchat si, být otevření jiným názorům a hledat společné možnosti, jak situaci řešit.
Řešení problému může mít podobu konsensu (shodli jste se, že vám jde o totéž, v důležitých věcech spolu souhlasíte, každý slevíte v něčem méně podstatném), kompromisu (každý ustoupíte, jednou budou uspokojeny potřeby vaše jednou toho druhého) anebo může dojít k interpersonální remíze (nesouhlasíte spolu, ale je možné s tím žít a nestojí to za hádku).
Pomůže najít kompromis? A jak na to?
Když se nejde dohodnout a každý vidí problém jen ze svého úhlu pohledu, pokuste se dohromady najít kompromis, který bere v úvahu různé perspektivy zúčastněných stran. Ujasněte si, co vše má výsledné řešení obsahovat. Mělo by to být něco, na čem se shodnete a co by vyhovovalo (aspoň trochu) všem.
Možná pomůže, když si uděláte seznam toho, co je pro všechny strany důležité. Protože to někdy při běžném fungování nevidíme. Zkuste si vytvořit dva sloupce. Do prvního napište, co je pro vás v dané otázce důležité, do druhého napište, v čem jste ochotní ustoupit. Když si vytvořený seznam prohlédnete, tak ho ještě zkuste zúžit – přemýšlejte o tom, které uvedené položky jsou pro vás opravdu klíčové a nepostradatelné a co byste mohli vyškrtnout.
A pak si o tom všem společně popovídejte a vymyslete to nejlepší řešení. Zjistěte, na čem se shodnete (možná toho bude víc, než jste si mysleli). Buďte k sobě otevření a nezlehčujte perspektivu toho druhého.
- „Například vaší babičce nejde o to, aby měla pořád uklizeno, ale ve skutečnosti chce, aby si s ní někdo popovídal – a to můžete některé dny zařídit třeba i po telefonu.“
- „Nevadí vám přijet ve všední dny večer a pomoc tatínkovi s hygienou a nachystat mu léky, ale o víkendu potřebujete volno. Může vás vystřídat například sourozenec.“
- „Potřebujete, aby na maminku někdo v průběhu dne dohlédl, protože se bojíme, aby třeba nespadla. A proto byste byli rádi, kdyby souhlasila, že k ní bude chodit jednou denně pečovatelka.“
Nezapomínejte, že pokud je jedné straně řešení vnuceno, je tím problém odsunut a pravděpodobně se projeví později (patrně s ještě větší intenzitou).
A co když to nejde?
Pokud se vám nebude dařit se dohodnout společně, vždy existují terapeuti, mediátoři či jiné pomáhající profese, kteří vám mohou podat pomocnou ruku. Pamatujte, že požádat o pomoc okolí anebo odborníky je v pořádku.
E-book O sendvičové generaci
Kdo je to příslušník sendvičové generace, jak se jím stane a co to obnáší. Ale také o tom, jak si pomoci ve složitých situacích, kdy se obrátit na odbornou pomoc a kterou z nich zvolit.