Dnes bychom s vámi rádi otevřeli téma úzkosti, které můžeme zažívat nejen my dospělí, ale také naše děti nebo rodiče. Mohou nám znepříjemňovat život, narušovat psychickou pohodu a pocit rovnováhy. Není dobré je brát na lehkou váhu, ale naopak je začít včas řešit a nebát se vyhledat i pomoc odborníka. Nemá totiž smysl se za úzkost stydět nebo s ní bojovat sám.
Ačkoli je úzkost jedna z nejpřirozenějších, lidských emocí, problém nastává v případě, kdy není zjevně viditelná příčina strachu. Ten se jeví jako bezdůvodný, nebo je jeho příčina absurdní a nám se přesto nedaří jej překonat.
Úzkost neboli strach, má v lidském prožívání hluboké kořeny už od pravěku. Naznačovala nám, stejně jako zvířecí říši, blížící se nebezpečí a nutnost útoku nebo útěku. Problém vzniká v případě, když se nacházíme na krásném a bezpečném místě, a přesto nás zachvátí panika, jako by se blížilo zemětřesení.
Jak se úzkosti projevují
Z lékařského (psychiatrického) pohledu je úzkost složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Může být akutní, trvat krátce, nebo ji můžeme prožívat dlouhodobě. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.
K nejčastějším tělesným příznakům patří:
- bušení srdce,
- nepříjemné pocity v žaludku, nevolnosti,
- brnění v prstech na rukou i na nohou, pocit horka nebo zimy,
- pocení,
- ztuhlost končetin,
- obtížné dýchání,
- pocit závratě, motání hlavy, slabost v nohách.
Mezi další příznaky lze zařadit:
- očekávání neurčitého nebezpečí
- pocity strachu
- únik nebo vyhnutí se zdroji úzkosti
Úzkost jako nemoc
V tomto případě se používá označení „úzkostné a panické poruchy“. Jedná se o různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Intenzita příznaků může být různá, od mírné nepohody nebo nervozity až po stavy hrůzy a paniky. Obecný termín „úzkostné a panické poruchy“ zahrnuje několik poruch.
Pokud je úzkost nezávislá na předmětu anebo situaci, které by ji vyvolaly, a doprovází člověka prakticky nepřetržitě, mluvíme o „generalizované úzkostné poruše“. Její příznaky se objevují pozvolna a nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustálé zabývání se stresujícími myšlenkami. Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou neumí odpočívat ani relaxovat. Pociťují bolestivé napětí v hlavě nebo třes. Často už od malička byli citlivější a špatně snášejí kritiku a potřebovali často povzbuzovat od okolí.
Jestliže se úzkost spustí v určitých momentech ve formě paniky, pak se jedná o „panickou poruchu“. Strach zde dosahuje enormní intenzity a stejně tak doprovodné fyzické projevy.
V obou těchto případech není zřejmé, před čím má přesně člověk strach.
Pokud úzkost vzniká na základě reakce na nějaký předmět nebo situaci, jedná se o fobii (např. sociální fobie). V tomto případě existuje něco konkrétního, před čím má člověk strach.
Nikdy není pozdě vyhledat pomoc
Úzkostnými poruchami trpí přibližně 10 % populace, přičemž ženy tyto problémy zažívají častěji než muži.
Pokud Vás začnou úzkostné stavy či obavy z určitých situací nějakým způsobem limitovat, omezovat, narušovat vaše běžné fungování doma či v práci, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Oslovte psychology, psychoterapeuty, nebo se obraťte na praktického lékaře.
Včasná diagnóza úzkostné poruchy umožňuje rychlé zahájení léčby a snižuje riziko rozvoje dalších duševních onemocnění, např. deprese.
Více informací
Co dělat když…
Tipy a rady, jak zvládat úzkost, např. i u dětí, naleznete v naší rubrice "Co dělat když".