Když se z laskavosti stane samozřejmost

Pravděpodobně jste už slyšeli rčení „za dobrotu na žebrotu“ anebo „podej jim prst a ukousnou ti celou ruku.“  Jak málo stačí k tomu, aby se z dobrého skutku stala všemi očekávaná činnost, kterou když nebudete plnit, tak budete za ty špatné a neschopné. Nejdříve v očích ostatních a postupně se tak uvidíte i vy sami.

Tenhle nepříjemný zvrat se může odehrát v různých oblastech života. V práci se nabídnete, že uděláte něco navíc. A než se nadějete, děláte něco navíc bez přestání a ostatní tak nějak automaticky předpokládají, že to patří k běžné náplni vaší práce. Kamarádům párkrát pomůžete se stěhováním a najednou se stáváte stěhovákem pro celé okolí. Však jste to už zvládli dvakrát, máte auto a sílu, tak proč byste nepomohli i dalším známým.

Párkrát jste vyzvedly léky pro dědečka, jeli jste s ním k lékaři, pomohli jste mu uvařit a nakoupit. Po práci jste se za ním zastavili a koukli se s ním na televizi. Ostatní z rodiny vidí, že to pro vás není problém a vy se najednou stáváte hlavním pečujícím, aniž víte, jak k tomu došlo. Však jste to už zvládli tolikrát, máte zjevně čas a energii, jste proto ideálním kandidátem.

Z dobrovolnosti závazek

Cítíte, že věci, které jste dřív dělali nezištně a ochotně, se změnily na povinnost a pověstnou kouli u nohy? Které to jsou a proč se to stalo?

Z dobrovolnosti se stal závazek. Můžu se proměnilo v musím. Z myšlenky „rád to udělám“ se zrodilo přesvědčení, že „když to neudělám já, tak kdo.“ Lehkost, se kterou jsme dělali věci, ztěžkla a místo radosti zůstává spíš hořká pachuť.

Najděte své hranice. Nebojte se říct ne. Když totiž odpovídáme na nějakou žádost ne, neznamená to, že odmítáme toho, kdo ji vyřkl. Není totiž potřeba být neustále k dispozici, vše odkývat a splnit. Ani není v lidských silách všem vždy vyhovět – být dobrou matkou, manželkou, dcerou, zaměstnankyní, kuchařkou, uklízečkou, pečovatelkou, manažerkou …