Jak se v Dánsku pečuje o seniory?

Co tě přivedlo do Dánska?

V roce 2010 jsem psala článek o pátrání studentů po zapomenutých osudech židovských rodin. U jednoho z příběhů, který byl z okolí Jihlavska, byla v článku výzva, že pokud čtenáři mají více informací, tak ať se mi ozvou. A tak mě kontaktovala jedna pamětnice, která mi pověděla o akci během druhé světové války, kterou bych připodobnila k známe iniciativě Nicholase Wintona. Děti odsud neodjížděly do Anglie, ale do Dánska. Jelikož mě to hodně zaujalo, začala jsem zjišťovat více informací. Obepisovala jsem archivy nejen u nás, ale i ve Švédsku a Dánsku.

Zjistila jsem, že se jednalo o přibližně 80 teenagerů, kteří strávili čtyři roky v Dánsku a pak uprchli do Švédska. Říkala jsem si, že je asi poslední možnost některé z těchto dříve puberťáků, dnes už seniorů, najít a vyzpovídat je. A tak jsem se vydala do Dánska a věnovala jsem se intenzivně rozhovorům právě s těmito lidmi. Současně jsem si ale začala všímat toho, že se dánská společnost chová k seniorů jinak než ta naše. Zajímalo mě, proč tomu tak je.

Jaký je ten hlavní rozdíl mezi dánskou a českou společností a jejich přístupu k seniorům?

Dánská společnost dává seniorům najevo, že si jich váží, počítá s nimi. Všímá si, že senioři umí něco zajímavého a mají zkušenosti, o které se mohou podělit.

Jaký je veřejný obraz seniorů v Dánsku?

V Dánsku senior vypadá skoro až jako nějaký akční hrdina. Na fotkách a v médiích sportuje, usmívá se. A mě začalo zajímat, jestli to tak opravdu je. Proto jsem si tuhle problematiku zvolila i jako téma doktorátu na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde porovnávám, jak se chováme k seniorům u nás a v Dánsku. Na první pohled mi totiž přijde, že v České republice spíš dáváme seniorům signály, že s nimi moc nepočítáme. Když se setkávám se seniory napříč Českem, tak často říkají: „My už nikoho nezajímáme“ nebo „Prý je nás moc“ nebo „Stojíme moc peněz.“ Moc mě mrzí, že se takto cítí. Myslím, že je důležité, aby společnost dala najevo pozitivnější postoj ke starší generaci. Však všechno přeci není o financích, ale také o životní moudrosti a zkušenosti, kterou nám tito lidé mohou předat.

Fotografie: Judita Matyášová a Heidi Schmidt

Proč to v Dánsku nefunguje?

V Česku funguje již mnoho let velmi zajímavý program Příběhy našich sousedů, který koordinuje nezisková organizace Paměť národa. Zapojují se do něj teenageři, kteří ve svém volném čase natáčí vyprávění seniorů v sousedství. Jenže Dánové si takové propojení neumí představit, protože mají takové nepsané pravidlo, že je třeba striktně odlišovat práci a volno, nebo v tomto případě školu a volno. Nechtějí prostě zasahovat do volného času mladých lidí. A co se týká propojení školkových dětí, které by docházely do domova pro seniory, to je možná ještě méně představitelné, protože starší člověk tráví v takovém domově poslední rok max. dva roky života. Vypadá to tam spíš jako v hospicu. Klienti už prostě nemají sílu na to, aby se zapojovali do nějakých mezigeneračních aktivit.

Co dánským seniorům pomáhá, aby zvládali život v domácím prostředí?

Ta škála možností, kdo a s čím může seniorovi pomoc, je opravdu hodně široká. Nejrůznější neziskové organizace, ale také obce se velmi snaží, aby mohl být senior co nejdéle v domácím prostředí. Nabízejí spoustu různých služeb a poradenství. Několikrát jsem slyšela, že třeba za jedním seniorem během jednoho dne dochází šest různých osob (např. pečovatelka, fyzioterapeut a dobrovolník). Dánský senior si nemůže jen tak podat žádost do domova pro seniory. To může až když ten tým, který se o něj pravidelně stará, vyhodnotí, že je na tom zdravotně natolik špatně, že není možné, aby zůstával v domácím prostředím. V Dánsku je totiž podle zákona čekací doba na domov pro seniory jen dva měsíce. Takže neexistuje, aby si senior dal přihlášku preventivně a čekal třeba několik let.

V Dánsku je rozšířené také komunitní bydlení pro seniory. Co si pod tím můžeme představit?

Komunitní bydlení jako takové je v Dánsku populární zhruba od šedesátých let. Začalo to tím, že se sestěhovalo několik rodin s malými dětmi. Měly společné prostory, prádelnu, jídelnu a další místa pro společné aktivity a nechyběla zde sousedská výpomoc. Pak se začalo objevovat i komunitní bydlení seniorů, které je specifické tím, že ho můžete využívat ve chvíli, kdy jste starší 55 let. Ta komunita seniorů je potom velmi rozmanitá. Tvoří ji lidé mladší ale také devadesátníci. Bydlí často v řadových domkách, mohou být v pronájmu anebo ve vlastním. A mohou podnikat společné aktivity a setkávání.

Proč se senioři do takového komunitního bydlení stěhují?

Když jsem se jich ptala, tak říkali, že se jim líbí být poblíž svých vrstevníků, se kterými sdílejí podobné problémy. A mě při tom napadlo, jestli by nebylo dobré, aby v té komunitě byla i ta mladší generace. Na to mi bylo řečeno, že záleží, jestli má senior vlastní rodinu. Pokud má rodinu, tak tráví čas u vnoučat a pak je rád, že se může vrátit do klidu a nechce, aby mu kolem pobíhaly děti.

Je tedy cesta inspirovat se v pohledu na seniory Dánskem?

Za mě by byla ideální zlatá střední cesta. Jeden extrém je super akční senior v Dánsku a druhý pak nemohoucí a pasivní senior v Česku. Podle mě chybí rozmanitý pohled na seniory. Protože jsou tady senioři kteří, nejen že nepotřebují pomoc, ale sami třeba i pomáhají. A ty všechny je dobré podporovat.

Může se tedy Česko a Dánsko vzájemně inspirovat?

Rozhodně! Při každé návštěvě Dánska vyprávím o mezigeneračních aktivitách v Česku, a mají velký zájem o kontakty a příklady dobré praxe z Česka. Tak věřím, že se někdy zadaří společný česko-dánský projekt. Skoro po každé přednášce v Česku mi lidé z publika říkají, že to je sice všechno fajn, co všechno v Dánsku funguje, ale je to prý proto, že jsou Dánové movitější než my. Jenže všechno není o penězích, leckdy jde o všemožné drobné úpravy, které by napomohly zlepšení veřejného obrazu seniorů v naší společnosti nebo lepší srozumitelnosti zmíněných radničních webů. Jsem moc ráda, že už u nás jsou neziskové organizace či firmy, které se inspirují Dánskem. Konkrétně nezisková organizace Elpida v Praze má program přímo podle dánských principů. Mohou se do něj zapojit senioři, kteří chtějí participovat na programu komunitních center pro seniory v Praze. A dánské aktivity se líbí také zakladatelům firmy Senlife, která v Česku buduje inovativní domovy pro seniory. Zaujalo je komunitní bydlení v Dánsku, i celkový přístup ke starší generaci.