Olga Pechová Tauberová je zdravotní sestra s dlouholetou praxí v nemocnici a také v domácí péči: „Doprovázení na konci života je moje poslání. Držím odcházejícího za ruku a chci, aby cítil i dotek mého srdce.“
Jejím posláním je provést nemocného klienta a jeho rodinu náročným obdobím nemoci a odcházení jejich blízkého a podporovat jejich loučení ve smíření. Umožnit rodině pečovat o svého milovaného doma, ve svém prostředí a dopřát mu co nejvyšší kvalitu v závěru života. Poskytnout rodině tu nejvyšší podporu, aby po odchodu jejich blízkého mohli mít pocit, že pro něj udělali maximum.
Jak jste se dostala k práci paliativní zdravotní sestry?
Pracovala jsem více jak 25 let své praxe v nemocnici, na lůžkových odděleních, v intenzivní péči. Setkávala jsem se tedy se smrtí často, v nemocničním provozu se však neposkytovala dříve paliativní péče, jak ji známe nyní.
Abych řekla pravdu, způsob umírání člověka o samotě, za plentou a bez přítomnosti blízkého člověka, mě trápil vždy. Proto jsem se rozhodla změnit své směřování z nemocničního provozu do komornější, rodinné péče a nabídnout rodině doprovod při umírání jejich blízkého doma. V jeho prostředí a poskytnout jim oporu v této náročné situaci. Toto rozhodnutí ve mně zrálo několik let, a dá se říct, že doba covidová urychlila moje rozhodnutí zkusit dělat věci jinak.
Co vaše povolání paliativní zdravotní sestry obnáší?
Paliativní péče znamená zkvalitnit co nejvíce zbývající dny života člověka. Důležité je zohlednit, co vlastně ta kvalita znamená pro toho konkrétního člověka samotného. Naslouchat jeho přáním a cílům. A umožnit mu prožít své poslední dny tak, jak on si přeje.
Paliativní péče pro mne neznamená konec života a čekání na smrt. Jsou to dny vyplněné životem! Pro mě to znamená zajistit pro klienta léky proti bolesti, zajistit mu fyzické pohodlí, mírnit jeho psychické obtíže, které mohou nastat. A v neposlední řadě se zajímám i o spirituální potřeby klienta, naslouchám mu a pokud si to přeje, zprostředkuji mu setkání s kaplanem.
Co všechno v rámci doprovázení na konci života máte na starosti?
Pro klienta a jeho rodinu je důležité zajistit dostatečnou medikaci, pomůcky k péči v domácím prostředí, mohu jim pomoci vyřídit úřední záležitosti. Např. příspěvky na péči a také je vhodné klientovi i rodině pomoci udržovat alespoň minimální sociální kontakt.
Co podle vás pečující, se kterými se setkáváte, nejvíce trápí?
Trápí je hlavně pocit bezmoci a lítosti nad tím, že jim jejich blízký odchází, že jej ztrácí. Při dlouhodobé péči je pro pečujícího složité uvědomit si své limity a najít zdroj dočerpání sil. To, že jsou z pečování unaveni, mnohdy cítí bezmoc, marnost, frustraci a tyto pocity berou jako své selhání.
A co jim naopak pomáhá?
Promluvit si s někým, komu důvěřují a s kým mohou tyto dojmy sdílet. Když se dozví, že jejich pocity jsou v těchto situacích normální a že mají právo je cítit, a dokonce mají právo na odpočinek od péče a mohou si nechat pomoci, zpravidla se jim uleví.
Každý, kdo pečuje o druhé, by neměl zapomínat na sebe a své limity.
Je potřebné nabídnout tedy rodině pomoc v podobě odlehčovací služby, asistenční služby, vykomunikovat v rodině přerozdělení péče, to většina pečujících uvítá.
Co Vám pomáhá nevyhořet? Jak zvládáte stres?
Já sama se občas pozastavím nad svým časovým harmonogramem a když mám v diáři více pracovních bodů než zábavy a sportu, honem si nějakou tu oddechovou radost vymyslím. Miluji procházky v přírodě, jezdím na kole, na bruslích, na běžkách i na lyžích. Občas hraji tenis a občas si maluji.
Můžete nám říct něco víc o vašem novém webu? Pro koho je určen a co se zde zájemci dozví?
Na mém webu www.Oli-Tauberova.cz najdete informace o mém individuálním přístupu v doprovázení na konci života klienta a jeho rodinu v náročné situaci. Dále o mých jednotlivých službách, které nabízím, některé lze poskytovat i online, což je výhodné pro zájemce mimo mou dojezdovou vzdálenost.
Myslím tím služby jako třeba konzultace, poradenství, edukační rozhovory s klientem i rodinou a možný je takto i Rozlučkový rituál, který považuji za hodně důležitý a prospěšný.
Co byste vzkázala zástupcům sendvičové generace?
Ráda bych jim připomněla, že mají velké štěstí, že jsou obklopeni svými blízkými a že soudržnost a vzájemná láska a úcta jsou ty nejvyšší možné hodnoty v životě člověka.
A na období, která byla sakra těžká a zdála se nepřekonatelná, budou jednou vzpomínat a možná i dávat k dobru jako rodinné historky.
Znáte třeba tuto? Jak ráno celá rodina spěchá, vypravuje děti do školy a babička se zasekne a naříká, že nemá brýle. Všichni hledají a čas je tlačí. A nakonec brýle najde vnouček v lednici, když si jde místo snídaně loknout Coca-Coly 🙂
Olga Pechová Tauberová
Zajímám se i o celostní medicínu, psychologii a považuji za prospěšné spojit výhody klasické medicíny a celostního přístupu k člověku. Při rozhovoru často zjistíme, že jako první strádala duše a byly potlačeny emoce. A tato nerovnováha se v těle projevila až posléze.
V léčbě nemůžeme oddělit tělo, duši a mysl.
Klienti, o které pečuji a s kterými trávím jejich poslední čas, jsou ke mně často až dojemně sdílní. Vážím si jejich důvěry i možnosti uvědomit si, že nemáme odkládat to, co nás dělá šťastné.