Domácí péče – rozdíly mezi muži a ženami?

Podle kvantitativních studií se ženy zapojují do domácí péče o seniory více než muži¹. Současně pomoc a podpora těchto žen má často jinou povahu a frekvenci než pomoc mužů.

V českém prostředí bylo ve výzkumech zjištěno, že tzv. primárními pečovatelkami bývají ženy v 75–80 % případů.²

O seniory častěji pečují ženy, ale muži se také zapojují

Jsou to ženy, kdo se stará častěji o seniory, kteří potřebují každodenní péči a pomoc s hygienou anebo podáváním stravy. Výzkum Životní dráhy 2010 například ukazuje, že pokud bylo potřeba seniorovi poskytovat každodenní péči, ženy tuto péči poskytovaly častěji (v 92,7 % případů) než muži (v 83 % případů).

Jak ale tato data ukazují, neznamená to, že by muži vůbec nepečovali. Naopak, na péči o seniora se v případě každodenní pomoci podíleli nějakým způsobem obě pohlaví. Výraznější rozdíl se však objevoval v tom, jaký typ péče ženy a muži poskytují a jak často. Ženy až v 80 % případů pomáhaly seniorům s běžnou denní hygienou, či jedením a byly více označovány za tzv „primární pečovatele“. Muži naopak seniorům více pomáhaly např. s odvozem, opravou věcí v domácnosti apod.³ 

V jiném kvalitativním výzkumu se ukazuje, že rozdíl mezi muži a ženami spočívá také ve frekvenci poskytované péče⁴. Ženy ji poskytují častěji. Čím častěji a více potřebují senioři péči, tím více se do této péče zapojují ženy.

Muži jsou méně stresovaní než ženy

Kvalitativní studie ukazují, že se rozdíly mezi ženami a muži projevují také v míře stresu spojeného s péčí. Muži udávali oproti ženám menší míru stresu, depresí, fyzických potížích anebo zdravotních problémů. Ženy byly oproti mužům méně spokojené celkově se svým životem. Výzkumníci přicházejí s možnými vysvětleními, proč tomu tak je.

Dle některých se dá péče mužů více přirovnat k tzv. „manažerskému stylu“. Pro tyto muže je péče spíše něco jako práce, ve které se snaží být výkonní a mít věci pod kontrolou. Dobře zvládnutá péče těmto mužům přináší uspokojení a pocit, že situaci dobře zvládají. Jinak řečeno, muži „manažeři“ dokážou spíše oddělit emocionální a funkční rozměr péče. Zároveň využívají více formálních služeb a dalších zdrojů pomoci.⁵

Jiní výzkumníci poukazují na to, že muži mohou více nacházet podporu u svých partnerek než ženy u svých partnerů. Dalším vysvětlením, proč pečující muži deklarují nižší míru stresu, je všeobecné nastavení společnosti. Ta klade v otázkách péče na muže nižší nároky než na ženy.⁶ V neposlední řadě stojí za zmínku názor, který se opírá o rozdílná genderová pravidla, jak mluvit o stresu a emocionálně vypjatých situacích. Od mužů a žen se očekává, že budou o těchto věcech mluvit a prožívat je do jisté míry jinak.⁷