Celý svůj pracovní život zasvětila Jana Králíková práci zdravotní sestřičky. Když pak onemocněla její vlastní babička, byla i díky svým zkušenostem v ošetřovatelství o krok napřed. Přesto si uvědomovala, jak moc je pro pečující důležité, aby v tom nebyli sami. A tak se rozhodla pečujícím dál pomáhat.
Co vás vedlo k tomu, že jste začala pomáhat pečujícím?
Jsem původním povoláním zdravotní sestra, proto jsem se ve svém profesním života setkávala s realitou péče o seniory téměř denně. Toto téma není u mladší generace příliš populární, stáří se moc nenosí. Navíc možností, jak pečovat o své prarodiče a rodiče, pokud sami pracujeme do důchodového věku, není mnoho. Formy státní sociální podpory a dostupnost domácí ošetřovatelské péče se sice během posledních let zlepšily, ale stále to neodpovídá potřebám zvyšujícího se počtu seniorů v populaci a stále častějšího výskytu Alzheimerovi nemoci a s ní spojených komplikací.
Když jsme v loňském roce začali v rodině řešit, kdo se postará o babičku po operaci, byla jsem díky mým zkušenostem o trochu napřed, než ostatní členové rodiny a napadlo mne, že vlastně spousty dalších rodin řeší podobnou situaci. A to byl prvotní impuls pro vytvoření konceptu ucelených informací, podpory a pomoci pro lidi, kteří podobně náročnou situací řeší.
Co podle vás pečující o své starší rodiče nejvíc trápí?
Myslím si, že každá rodina či pečující řeší velmi individuální problémy. Často jde o propojení sociální a ošetřovatelské problematiky. Životní změna přichází někdy velmi náhle a nese s sebou spousty emocí. Někdy naopak je změna zdravotního stavu a soběstačnosti pozvolná. Jenže do poslední chvíle si mnohdy nejen rodina, ale i samotný senior zvyšující potřebu pomoci druhých nechtějí připustit.
V čem vidíte možnosti, jak jim ulehčit?
Určitě je to o dostatku rychle dostupných informací. Vědět, na koho se mohu obrátit, kdo mi pomůže, aby mne péče zcela nepohltila. Mít možnost rozdělit síly mezi ostatní, ať už v rodině nebo formou služeb k tomu určených. Setkávat se s lidmi, které řeší podobnou situaci, vyměňovat si zkušenosti.
Založila jste web andelskapece.cz pro koho je a co se na něm dozví?
Web byl založen se záminkou poskytovat užitečné informace v péči o druhé, odpočinout a pobavit se u mých článků. Také sdílet radosti a starosti s ostatními v uzavřené facebookové skupině.
Co plánujete do budoucna?
Vzhledem k tomu, že si vše kolem webových stránek tvořím sama a k tomu pracuji, nejde vše příliš rychle. Každopádně plánuji vytvořit ebook, který by poskytl návod ošetřovatelských úkonů, které jsou v domácích podmínkách možné. V mých představách také rezonuje myšlenka osobních setkávání s pečujícími, protože předávat si zkušenosti a být si vzájemnou oporou, vidím jako velmi přínosné v oblasti péče o své vlastní duševní zdraví.
Jak už to tak bývá, cesty jsou nevyzpytatelné a tak se babi stal osudným jeden smolný krok. Zůstala upoutána na lůžku v nemocnici dlouhý měsíc, během kterého ji lékaři sice napravili zlomenou kost, ale zároveň také přišla o mnoho sil.
Z webu andelskapece.cz
„V této chvíli jsem si začala uvědomovat, jak mi mé znalosti a zkušenosti pomáhají k tomu, abychom babičce zajistili pokračování plnohodnotné péče ve vlastním domě, představující jistotu a bezpečí. Studium v oblasti ošetřování nemocných, mnohaletá praxe na různých nemocničních odděleních, se jevila jako velmi přínosná. Moje maminka a další členové rodiny tak mohli péči převzít.
Nebyl to úkol jednoduchý, na této cestě jsme se potýkaly s mnoha nelehkými situacemi. Ale maminka věděla, že se na mne může kdykoliv obrátit a společně nastalý problém vyřešíme. To nás posouvalo vpřed.“