„Všechny problémy se dají řešit. Zachovejte chladnou hlavu a nebojte si říct o pomoc.“ Jitka Zachariášová je ředitelkou neziskové organizace A DOMA, která pomáhá jak seniorům, tak pečujícím a provozuje středisko pro pečující.
Zajímá vás, jak jejich pomoc pečujícím vypadá? Co si můžete představit pod pojmem rodinný průvodce? A co všechno pečující potřebují? Pak si přečtěte náš rozhovor.
Vaše organizace A DOMA pomáhá nejen seniorům ale také pečujícím. Co všechno můžete pečujícím nabídnout?
Pomoc naší neziskové organizace A DOMA je postavena na dvou pilířích; na osobní asistenci, kterou poskytujeme seniorům a lidem s duševním nebo zdravotním postižením starších 18 let, na celém území hlavního města Prahy. K této službě však přistupuje odlišně, garantujeme ji totiž na 100 %, tedy i když nějaká osobní asistentka onemocní, nemůže, nahradí ji další. Navíc jsme schopni osobní asistenci zajišťovat 24 hodin, sedm dnů v týdnu.
Od roku 2015 se zaměřujeme i na opomíjenou skupinu, a to na pečující o osobu blízkou. Na několika projektech jsme si potvrdili, že námi zvolené postupy a metody jsou životaschopné a co je hlavní, jsou účinné a opravdu pomáhají. Za tu dobu projekty prošlo více jak 600 účastníků, máme mnoho pozitivních reakcí, metodu Rodinného průvodce dokonce školíme v akreditovaném kurzu MPSV. Letos jsme se proto rozhodli a z této podpory udělali druhou stěžejní službu organizace a vzniklo Středisko pro pečující. Navíc bude služba poskytována nejenom lokálně, v Praze, ale po celé České republice.
Nabízíte služeb tzv. „rodinného průvodce“, o jakou pomoc se jedná?
Ano, to máte pravdu. Služba Střediska je založena právě na Rodinném průvodci. Je to člověk, který se dokáže vcítit do pečujícího nebo rodiny v obtížné situaci a nachází řešení v péči o blízkého. Jak taková pomoc probíhá konkrétně; na domluvenou schůzku u pečujících se dostaví Rodinný průvodce vyzbrojen blokem a tužkou. Řízeným rozhovorem se doptává na mnoho detailů, které zdánlivě s péčí nesouvisí, ale jak potom pečující i rodina uvidí, mají svůj důvod. Na základě těchto informací následně zpracuje takzvaný Plán podpory, kde se vymezí kritické body, na co se zaměřit, na co má pečující a opečovávaný nárok. Samozřejmě, je potom na rozhodnutí pečujícího a celé rodiny, zda vše bude zajišťovat vlastními silami, nebo nás do procesu pomoci přizve.
Ve Středisku pro pečující spolupracujeme s rozsáhlým týmem odborníků zahrnující mnoho profesí, takže každý pečující dostane ucelenou a konkrétní odpověď. A je jedno, jestli s péčí teprve začíná, nebo už několik let pečujete.
Tento váš model podpory je v ČR do jisté míry unikátní. V čem přesně? A kdo s ním přišel a jak to všechno začalo?
Celý model podpory jsme postavili na case managementu, tedy metodě sociální práce, jejíž význam spočívá v nastavení jednotného postupu různých odborníků a služeb, které směřují ke stabilizaci situace osob a za efektivního využití přirozených zdrojů. Ale jak se říká, když dva dělají totiž, není to stejné. My se snažíme opravdu důsledně analyzovat nejen situaci v rodině pečujícího, potřeby opečovávané blízké osoby ale také možné příčiny nedorozumění, konfliktů, snažíme se předcházet frustraci a vyhoření. Od nás pečující určitě neuslyší otázku: „Co potřebujete?“ Protože už ta odpověď je zkreslená situací, momentální náladou, neznalostí všech možností a možná i ostychem se otevírat neznámému člověku.
Naše služba se dá přirovnat k cyklické činnosti, kde nejdříve provedeme diagnostiku péče, následněji nastavujeme, potom samozřejmě realizujeme – my totiž jenom neradíme, dále řešíme konkrétní problémy, a nakonec zhodnocujeme a nastavujeme opět to, co se ukázalo jako nefunkční nebo již nepotřebné.
Rodinného průvodce jsem si stvořila já, protože jsem měla osobní zkušenost s péčí o maminku a při ní zjišťovala, jak je vše složité, jak jsem zoufale hledala pomoc a nenacházela ji, kde i odborníci sociálních úřadů bezradně krčili rameny. Proto naprosto chápu začínající pečující, ten neuvěřitelný tlak, kdy z jedné strany jste emocionálně tlačeni k tomu poskytnou tu nejlepší péči a na druhé straně absolutní neznalost nejen postupů v péči, ale i zdravotního a sociálního systému, na co je a na co není nárok. Proto jsem tuto osobní zkušenost využila a vlastně udělala plně funkční nástavbu v již zmíněném case managementu.
S čím se na vás v A DOMA nejčastěji pečující obrací? Do jakých obtížných situací se dostávají?
To se dá rozdělit do dvou skupin, buď jsou to lidé, kteří s péčí začínají a potřebují opravdu komplexní pomoc, nebo už pečují a vyskytl se nějaký problém, se kterým si neumějí sami poradit. Úplně primární je se rozhodnout, zda o blízkého chtějí pečovat doma, nebo jej umístí do pobytového zařízení. Oboje má svoje klady, ale i úskalí. Typickým příkladem bývá propuštění blízkého z nemocnice, kdy už je jasné, že sám péči o sebe nezvládne. Poměrně často slýcháme, kde na to vzít. Náš sociální systém samozřejmě umožňuje čerpat určité příspěvky, jen o nich musíte vědět a umět si o ně požádat. Ti, co už pečují, se na nás obracejí většinou s nějakým právním problémem, nebo při vzniklých konfliktech v rodině v důsledku péče. A samozřejmě také v případě, že se již cítí péčí naprosto semletí a vyčerpaní. Všechny tyto situace a problémy se ale opravdu dají řešit, jenom je potřeba zachovat chladnou hlavu a nebát se si říci o pomoc.
Co jim, podle vás, nejvíce pomáhá?
Už jen to, že někdo chce vyslechnout jejich trápení. Ve vyhrocených situacích, a tou začínající péče opravdu je, se každý potřebuje zklidnit, nadechnout, promyslet jak dál. Proto když přijdeme do rodiny na první šetření, nejdříve nasloucháme nebo navádíme pečující, aby se rozmluvili. A mnohokrát jsme při odchodu slyšeli, jak moc jsou vděčni jen za to, že je někdo vyslechl. Dále jim hodně pomáhá to, že od nás dostanou ucelené informace, že nemusejí nic komplikovaně dohledávat, obvolávat všechny domovy seniorů v okolí a bohužel se stejnou zamítavou odpovědí, že je vlastně upozorníme na možné budoucí komplikace v rámci péče. Ale také to, že jim pomáháme myslet na jejich zdraví, na jejich duševní pohodu. Protože jedině tak se potom ta léta péče, a věřte, že někdy jsou opravdu dlouhá, dají zvládat.
Co byste vzkázali příslušníkům sendvičové generace?
Víte, drtivá většina rodin s dětmi se vlastně stává „sendvičovou“. Nyní je to moderní pojem, ale i v minulosti bylo běžné, že se matka se dvěma dětmi musela starat o svoje nebo mužovi rodiče. Ano možnosti péče tehdy, životní styl a informovanost byly naprosto odlišné. Musíme si však uvědomit, že populace stárne, sociálních služeb sice přibývá, ale stále je a bude nedostatek míst v pobytových zařízení. Takže jiná možnost, než se postarat o svoje blízké doma, nebude. Proto doporučuji začít se zajímat o možnosti péče dříve, než ta situace nastane. A v ideálním případě třeba kontaktovat i nás, v A DOMA.
Jitka Zachariášová, ředitelka A DOMA
Více informací
Co dělat když…
Tipy a rady, jak zvládat úzkost, např. i u dětí, naleznete v naší rubrice "Co dělat když".